26. listopadu 2019 Rozhovor s koordinátorem sbírky P. Mgr. Vilémem Markem Štěpánem.
Ačkoli letošní ročník Tříkrálové sbírky byl ukončen již před dvěma měsíci a může se jevit, že se nic neděje, opak je pravdou. Probíhá vyhodnocování a především přípravy na příští ročník, který bude jubilejní. Dvacátý. O Tříkrálové sbírce a Charitě je následující rozhovor s koordinátorem sbírky P. Mgr. Vilémem Markem Štěpánem, O.Praem. Tohoto činorodého a všestranného kněze můžete znát spíše jako otce Viléma z Liběšic u Žatce.
Jak u Vás začala tradice Tříkrálové sbírky?
Vše začalo tím, že tehdejší litoměřický biskup Mons. Pavel Posád, který má nyní shodou okolností Charitu na starosti, nám kněžím kdysi dávno řekl jednu krásnou větu: „Neubíjejme v lidech obětní nadšení.“ Tato věta mě velmi oslovila a řekl jsem si, že má pravdu. Spoustu lidí chce udělat nějaký dobrý skutek, ale nikdo jim k tomu nedá příležitost.
Tenkrát jsem měl pastorační asistentku, kterou myšlenka Tříkrálové sbírky oslovila, nadchla se pro ni, a tak jsme se spojili s Diecézní charitou v Litoměřicích a už to bylo. Ačkoli jsem si zpočátku myslel, že na to nemáme kapacitu, tak už první ročník přinesl velké překvapení. Výtěžek přesáhl přes 47 tisíc korun, což vůbec nikdo nečekal.
Jak si vysvětlujete Váš úspěch?
Je to souběh mnoha faktorů, které se na tom podílí. Jsem přesvědčený o tom, že je to výsledek naší celoroční činnosti. Snažíme se hodně pracovat s dětmi. Je to vlastně misijní práce, kterou tu začal můj předchůdce otec Jaroslav Saller. Měl úžasnou myšlenku – „Musíme děti převálcovat pozitivními zážitky.“ Začal se věnovat dětem, kterým se nikdo nevěnoval. Svážel děti na faru z okolních vesnic, zde se jim věnoval, pracoval s nimi. Na tuto tradici navazujeme i my.
Váš úspěch je enormní. V letošním ročníku se Vám do 79 kasiček podařilo vybrat 468 479Kč. Jak je to možné?
Koledujeme tam, kde nekoleduje nikdo jiný. Každý rok mě samotného udiví, kolik vybereme peněz. Je to asi o tom, se toho nebát, oslovit lidi a dát jim příležitost, aby mohli konat dobré skutky.
Koledování je dobrovolné a ve volném čase dětí. Máte problémy s počtem koledníků?
Ne. S našimi dětmi jsme stále v kontaktu a na koledování se těší. Jsou skutečně obětavé. Některé z nich to táhnou celých 14 dní. I kdyby se dělo cokoli, stejně na to koledování půjdou. Tak je to i s dospělými. V Liběšicích působím již 17 let. Spoustu lidí znám osobně a oslovil jsem je s možnou spoluprací. Zažil jsem zklamání i překvapení od těch, od kterých bych to ani nečekal.
Kde všude koledujete?
Mám ve své farnosti 43 vesnic, což je celkem 12 farností a v rámci Tříkrálové sbírky spolupracujeme s ostatními farnostmi, kde sbírku neorganizují. Navštěvujeme například Louny či Žatec.
Jak si vysvětlujete, že se ostatní farnosti do sbírky nechtějí zapojit?
Myslím si, že hlavním důvodem je, že je to hodně práce navíc. Pokud jsou kolegové již starší, chápu, že už na to nemají síly. Dalším důvodem může být, že to leckde zkusili, měli negativní zkušenosti a to je odradilo. Jsem přesvědčený, že když už se do toho někdo pustí, měl by mít zdravý entusiasmus, aby se nenechal odradit. Může se stát, že Vám někdo vynadá strašným způsobem za něco, co jste neudělal. Pokud je někdo splachovací, mávne rukou a jde dál, ale je-li někdo citlivý a nedokáže se s tím vyrovnat, řekne si, že to dělat nebude, protože to nemá zapotřebí.
Setkali jste se někdy s negativní reakcí?
Určitě. Každý rok je to lepší, ale i teď se stává, že dětem někdo sprostě vynadá. Ale naše děti vědí, proč a co dělají. Dělají to rády a odradit se nenechají.
Měl jste někdy pocit, kdy jste si řekl, že už další ročník dělat nebudete?
Já osobně ne, ale jednotlivci byli. Řekli mi, ať se nezlobím, ale příští rok ať s nimi nepočítám. Chápu to. Je to hodně náročné. Někde mají na starosti třeba jen jednu vesnici. My to děláme hodně zeširoka. Někdy je to skutečně vyčerpávající.
Jak vnímáte ohlasy na Tříkrálovou sbírku?
Sbírka má velikou odezvu díky tomu, že je spojená se slovem charita. Charitu lidi obecně vnímají jako obrovskou dobročinnost, kterou můžou konat a očekávají, že Charita dělá dobré věci, skutky a určitě si získala u spousty lidí velký kredit. Vnímají, že Charita je něco úžasného pro naši společnost, protože se obecně ví, že charitní pracovníci nejsou nejlépe placeni a že to dělají z lásky k druhým a potřebným.
Myslím si, že pomoc naplňuje slovo charita. Je to láska. Myslím si, že láska mezi lidmi často chybí. Lidi ji mají možnost projevit konkrétním způsobem, když do sbírky přispějí a vědí, že to jde na dobré účely.
Jaký typ záměrů se Vám líbí?
My využíváme výnos Tříkrálové sbírky pro práci s dětmi. Umožňuje nám to pořídit celou řadu pomůcek, věcí. A z čeho mám největší radost je, že to konkrétně pomáhá konkrétním lidem. Když máte tak velký rajón, potkáváte a znáte spoustu lidí, kteří se ocitli v různých životních situacích. Někteří jsou opravdu na dně. Společnost na ně zapomněla, úřady jim nedokážou poradit. To jsou situace, kdy jim můžeme pomoci my. Myslím si, že to je úžasná věc a způsob, jak pomoci lidem, kterým by nikdo jiný nepomohl.
Takže máte zpětnou vazbu a přesně víte, kde peníze z Tříkrálové sbírky dokáží pomoci.
Ano. Přesně tak.
Jak Vás přijímají lidé v domácnostech?
Každý rok je to lepší a lepší. Když jsme začínali, bylo hodně odmítání. Řekl bych, že se projevuje i zajímavý efekt, že jsou určití lidé, kteří jisté věci odmítají. Jsou místa, kde otevírá třeba jen třetina lidí. Ale ti, kteří otevřou, jsou rok od roku štědřejší. Jistě se na tom projevuje i lepší ekonomická situace obyvatel.
Jak vnímáte Charitu?
Jednoznačně pozitivně.
Co pro Vás Charita znamená?
Myslím si, že kdyby tady Charita nebyla, tak by spoustu lidí plakalo. Je to stejné jako s církví. Lidi na ledacos nadávají, ale teprve kdyby to chybělo, uvědomili by si, co pozitivního to přináší. Pokud by tady přestala Charita být, byla by to strašná tragédie. Hodně lidí by se ocitlo bez jakékoli pomoci. To, co dělá Charita, je velmi konkrétní a to si myslím, že lidi umí ocenit.
Jak vnímáte vnímání Charity u ostatních kněžích?
Já si myslím, že vesměs stejně pozitivně. Něco jiného je vnímat konkrétní dílo a něco jiného je se do něho zapojit. Problém našeho kraje je také v tom, že kněží jsou hodně přetížení.
Mrzí Vás, že se do této aktivity nezapojuje více kněžích?
Myslím si, že ti mladší by pro to určitě mohli udělat více. Těm starším rozumím, že už na ostatní činnosti nemají energii.
Myslíte si, že by se to dalo nějak zjednodušit? Ulehčit?
V leckterých farnostech by určitě pomohlo, kdyby někdo přišel s konkrétním nápadem. Když se to nechává jen na nás, tak často ta odezva není taková, protože už někdy skutečně nezbývá kapacita.
Co byste na konec vzkázal koledníkům a všem, co se do Tříkrálové sbírky aktivně zapojují?
Určitě jim chci poděkovat za jejich veškeré snažení a úsilí, protože si myslím, že Tříkrálová sbírka je úžasná věc, která pomáhá obrovskému množství potřebných.
Moc Vám všem děkuji za to, že věnujete svůj čas a úsilí tomu, abyste mohli dělat dobro. Přál bych Vám, abyste se nenechali otrávit tím, že mezi námi žijí i negativně naladění lidé. V každém člověku je kus dobra a možná třeba už jen to, že Vás vidí, tak je může nějak pohnout k tomu, aby se třeba i jejich situace nějak otočila.
Eva Hadašová, Diecézní charita Litoměřice